Vystudovala na ČZU obor Zemědělské inženýrství – zahradnictví. Na brněnské Mendelově univerzitě obor Zahradní a krajinářská architektura. A na studijním pobytu na vídeňské Universität für Bodenkultur zjistila, jak se ke krajině staví v Rakousku.

Snaží se odborníkům i veřejnosti ukázat, že krajinářská architektura čím dál víc ovlivňuje náš každodenní život. A že stojí za to, se zabývat tím, jak vypadá naše okolí. Proto Štěpánku potkáte třeba i na některé z tematických konferencí a přednášek.

A kromě toho má ráda Monkey Business i klasickou hudbu. Ráda sportuje a na Sněžku už vyšlápla nejmíň stokrát.

Jeho alma mater je ČVUT, kde začal oborem Konstrukce a doprava. Zakrátko ale zjistil, že kariéra mostního inženýra nebude ta správná cesta. A tak se stal architektem.

Obdivuje architekturu přísně geometrických tvarů s jasně definovanou logikou, čitelným konceptem a geniálním modulárním systémem. Používá přírodní materiály v jejich přirozených strukturách a barevnostech, do kterých s oblibou vkládá výrazný barevný akcent a vtip.

Pro Lukáše je krajinářská architektura víc než jen královna umění – je to navíc o vzájemném respektu a souznění s přírodou. Velkou výzvou je pak posun oboru do modro-zelena a snaha o intenzivní vnímání urbánní ekologie jako jednoho z klíčových aspektů klimatických problémů současnosti.

A jinak když může, cestuje nebo sportuje. Je zapálený cyklista a fotograf. Má rád slunce, divokou vodu a skandinávský design.

Diplom získal na ČVUT. Při studiu si odskočil na zkušenou do nizozemské Delft university of technology, kde se věnoval tématu Architektura jako urbanismus odspodu.

Už od školy ho bavilo pozorovat okolí a nezáleželo na tom, jestli ho vytvořili lidé, nebo příroda. Má smysl pro detail do poslední dlažební kostky.

Honza se během let v našem ateliéru zaměřil na tzv. modro-zeleno-šedou infrastrukturu. A říká, že práce mezi krajináři ho utvrdila v tom, že vegetace a krajinářské prvky jsou živé věci, které prochází určitým vývojem, a je potřeba s nimi podle toho zacházet.

Když Honza nepracuje, tráví čas s rodinou, moc rád cestuje a šplhá po horách.

Při studiu na Slovenské poľnohospodárské univerzitě v Nitre si na rok odskočila ještě na Wageningen University v Nizozemsku, aby se potom vrátila a stala se z ní promovaná krajinářská architektka.

Při práci na projektech klade opravdu velký důraz na volbu sortimentu rostlin. Zakládá si na tom, aby fungování rostlinných společenstev bylo nejen estetické a funkční, ale především také dlouhodobě udržitelné.

Barbora miluje kulturu. Potkáte ji třeba na koncertech, v muzeích nebo na zajímavých přednáškách. A také na procházkách, kde jí teď často dělá společnost čiperná psí parťačka jménem Kiwi.

Nejprve sbírala architektonické know-how na stavební fakultě ČVUT. Studium si zpestřila ročním studiem na Španělské univerzitě Universidad de Sevilla a týdenním intenzivním kurzem na TU Delft. Inženýrský titul získala v oboru Architektura a urbanismus (také na ČVUT). A na akademickou půdu by se jednou ráda vrátila, aby nasbírané zkušenosti předala dál.

Urbanismus je to, co Anetu přivedlo k nám. Vidí totiž smysl v projektech, které mají přínos pro široké okolí. Třeba hezké a funkční ulice, náměstí, návsi.

Aneta s nadšením cestuje nejen po pracovních projektech. Zbožňuje hory, sníh, lyže, snowboardy a cokoliv, na čem se dá sjet sjezdovka. A líbí se jí také na moři, na palubě lodi a s kapitánskými zkouškami v kapse.

Studovala na ČVUT Fakultu architektury. Na rok vycestovala za poznáním také na německou Technische Universität Darmstadt. A chtěla by zblízka poznat Francii a její kulturu, na které se jí líbí, jak dokáže skloubit moderní a tradiční architekturu.

Při práci dává přednost jednoduchosti a variabilitě. Jako architektku ji roky v krajinářském ateliéru ovlivnily natolik, že o sobě říká: „Dříve jsem se dívala z budovy ven a teď se spíš dívám z venku na budovu“.

Martina má ráda cestování, je zapálená vysokohorská turistka a lezkyně. A věnuje se orientačním běhu, který občas vyhraje a občas zorganizuje.

Jana vystudovala v Písku a potom si vyzkoušela práci na různorodých pozicích. Od týmové asistentky, přes analytičku až po finanční specialistku na back office. Rozumí si s tabulkami a databázemi a vedle angličtiny ovládá taky SQL.

V ateliéru je Jana náš „office hero“. Všechno ví a dokáže zařídit i nemožné. Díky Janě se všichni můžeme plně soustředit na práci pro klienty.

Ráda maluje. Uchvátil ji hlavně pastel, který prý umí být skvěle abstraktní. Ale dopustit nedá ani na olej. S chutí také vyráží na výlety. Třeba jen s batohem. A na Nový Zéland.

Alena vystudovala na Technické univerzitě v Liberci řízení technologických procesů. Profesně v oboru nezůstala, ale procesy jsou jedna z věcí, kterým se nakonec věnuje. Jako externistka nám pomáhá s čísly, grafy, procesy a se správným nastavením projektů.

Alena se domnívá, že každý člověk jednou dospěje do fáze, kdy má pocit, že by měl společnosti „něco vracet“. I to je možná jeden z důvodů, proč se aktivně podílí na komunitním životě a proč se rozhodla zapojit třeba i do komunální politiky.

A když zrovna Alena nepracuje, můžete ji vidět třeba s hráběmi nebo sekačkou, jak zušlechťuje zahradu. Zahradničení, to Alenu baví.